Bullosa impetigo je typ streptokokové kožní léze. Patogeny jsou považovány za streptokoky nebo stafylokoky, působí na kůži, pronikají malými odřeninami, řezy, místa macerace a další poškození ochranných vrstev epidermis. Nejvyšší výskyt se vyskytuje ve většině případů v létě. Patologický proces může mít vliv jak na dospělé, tak na děti. V lékařské literatuře jsou popsány případy vypuknutí epidemie u vojáků. Mezi faktory, které přispívají k vzniku a rozvoji onemocnění, lze kromě traumatického porozumění poznamenat i porušení hygienických požadavků na péči o pleť nebo nesprávnou péči o pleť, sníženou obranyschopnost těla.
Symptomy bulózního impetigo
Patologický proces začíná vzhledu polokulovitých puchýřů, které jsou napjaté, jejich průměr může dosáhnout 2 cm. Zakalený exsudát je pod hustým víkem, v některých případech může obsahovat stopy krve. Bubliny se nejčastěji nacházejí na povrchu kůže rukou a dolní nohy. Kůže kolem léze může bobtnat a onemocnění samotné může být doprovázeno lymfangitidou, lymfadenitidou, celkovou slabostí, horečkou, bolestmi hlavy. Některé ukazatele krevních testů se také mění: pozoruje se leukocytóza, neutrofilní posun, vysoké hodnoty ESR. Průběh onemocnění se stává závažnější, když se symptomy bulózního impetigo vyskytují na pozadí jiných onemocnění pokožky, jako je ekzém, neurodermatitida a další dermatóza.
Při diagnostice je třeba rozlišovat bulózní impetigo od epidermolysis bullosa a dermatitidy, syfilis a dyshidrosis v oblasti kostí a nohou..
Bullosa impetigo není doprovázeno nepříznivým dědičným zázemím, které se v tomto případě stává charakteristickým rysem epidermolysis bullosa. Na rozdíl od epidermolýzy nemá bulózní impetigo chronickou formu. Lokalizační místo zánětlivého procesu má také své vlastní charakteristiky: blistrové impetigo puchýře se netvoří na místě poškození kůže, patologický proces nemá vliv na kolenní a loketní klouby, nevyvíjí se v místě zánětu, atrofie kůže, v místě deformace nehtů, v místě modifikovaných vlasů, postižené sliznice, jizvy.
Chcete-li rozlišovat bulózní impetigo od syfilistického pemfigu, věnujte pozornost povaze vyrážky. Lokalizace patologického procesu na kůži dlaní a chodidel naznačuje příznaky vrozeného syfilisu, který se projevuje v prvních dvou až třech měsících života novorozenců. Z oblíbených míst lokalizace patologického procesu v případě syfilitového pemfigu je také možné pozorovat plochu ohybové plochy předloktí a dolních končetin. V tomto případě je charakteristický rozdíl od bulózního impetigo infiltrace, kterou lze pozorovat na bázi a na okraji bublin. Během vyšetření se v jejich obsahu nenacházejí bledé treponemy, pokud mluvíme o bulózním impetigo. Poškození kůže pacienta s pemfigusem se objevuje na pozadí dalších příznaků onemocnění, včetně difúzní infiltrace kůže Gochzingerera, onemocnění vnitřních orgánů, charakteristické rýmy a pozitivní Wassermanovy reakce.
Monomorfní povaha patologického procesu slouží jako charakteristika bulózního impetigo, jestliže je nutná diferenciální diagnostika a diagnóza bulózní dermatitidy je zpochybňována, přičemž vyrážka je polymorfní. Bulózní dermatitida se projevuje přímo v místě působení exogenního faktoru, po jeho vymizení prochází patologický proces.
Pro rozlišení dyshidrosy kostí a nohou z bulózního impetiga je nutné věnovat pozornost umístění procesu. Dyshidróza je doprovázena vyrážkami na dlaních a nohou, které mají vzhled puchýřů s těsnou pneumatikou a připomínají sagové zrny, puchýře zůstávají déle na kůži než s bulózním impetigem.
Léčba bulózního impetigo
Pokud je celkový stav pacienta doprovázen symptomy intoxikace a oblast kožních lézí je poměrně rozsáhlá, je nutná antimikrobiální léčba. V tomto případě se benzylpenicilin používá jako injekce pro léčbu bulózního impetigo. U dětí je dávka léků přizpůsobena jejich věku a tělesné hmotnosti. Semisyntetické peniciliny, ve vzácnějších případech mohou být předepsány polo-syntetické tetracykliny, cefalosporiny a další antibiotika. V některých případech se léčba bulózního impetiga provádí pomocí sulfonamidů nebo fluorochinolonů (při léčbě pacientů starších 14-16 let).
Místní léčba oblastí pokožky, na které se projevuje patologický proces, se neliší od konvenčního ošetření bublinových prvků: pneumatika je propíchnuta, odstraní se obsah močového měchýře, provede se postup uhasení anilinovými barvivy nebo fukorcinem. Léčba se opakuje 2-3x denně. V příštím stadiu léčby se na postižené místo aplikují mastiční obvazy pomocí krémů, mastí a mastí obsahujících antibiotika. Po změknutí se odstraní purulentní kůry a kůže kolem zánětlivého ostření je ošetřena antiseptiky, antiseptické prášky mohou být také předepsány pro profylaktické účely..